Lucky a Carby mají svůj vlastní trávníček
Byl jednou jeden domeček
a v něm žili dva hafíci Carby a Lucky.
Jejich páníčci by pro ně udělali první poslední. Aby měli kde běhat, rozhodli se jim na kousku zahrady nechat vyrůst přes noc travičku 
.
Kdyby se tak dal popotáhnout kousek blíž ten zelený koberec co je v dáli .
Hafíci byli nadšeni. Zkoumali pana zahradníka, co to vyvádí. Ten se jim stará o jejich zelený kobereček na dovádění.
Kapky vody z travičky se jim dostaly do kožíšku.
Carby je taková malá zaškvara. Neustále provokuje Luckyho a vybízí ho ke hře. Když chce Lucky utéct, chytne ho za ocas a nepustí .
Lucky si ovšem z toho nic nedělá a na bráchu vesele vyplazuje jazýček. Tomu se to nelíbí a ukazuje mu své zoubky .
Luckyho není třeba dlouho pobízet k honičce.
Občas dojde i na cenění zoubků . Mají jich plnou tlamičku, takoví malí krokodýlci.
Když se něco děje v okolí, zpozorní.
Lucky číhá .
Že by se chystalo něco dobrého?
Jasná zpráva, piškotky .
Já nic nemám, ke mně se nežeňte, já fotím !
Naštěstí mění směr a prchají jinam. Držet foťák a bránit se jejich zoubkům není tak jednoduché .
Carby s Luckym hlídkuje , něco se bude dít.
Je to tak, svačinka.
Každý pěkně ze své misečky .
Po dobré svačince opět trošku zábavy. Nejdřív popadne každý svou hračku a začne honička.
Pak trochu tréninku jak nejlépe vycenit zoubky .
Ta chlupatá příšera zpozorněla, to nevěští nic dobrého .
Už je to tak, zjistil, že ležím na zemi a jde mě kousnout do ucha, to už znám .
