PhotoPetruska

Vyzkoušel jsem i krátký filmeček. 

Bohužel tam stále někdo poskakoval a žduchal, příště by ty lidi měli vyházet, když chtějí mít fotky .

Ze začátku než se rozpálil, bylo v sále celkem chladno, nechával se ofukovat mlhou a to ho nutilo použít pokrývku hlavy. I zpěvák měl v tu dobu snahu být oděn .

Richard najednou popadl jinou kytaru a začal se vžívat do role hudebníka. Nevím, zda-li praskla na nástroji nějaká ta strunka z rozvášnění nebo ji vyměnil z důvodu rovnoměrného rozdělování lásky mezi všechny kytary co vlastní, aby si užily i ty ostatní. Do těchto tajů jsem zatím ještě nepronikl.

 Nebyla to asi ta nejoblíbenější a tak se vrhl na další.

Opadla mlha a začalo se oteplovat. Zpěvák Drings Afteru odhazuje část oděvu v dáli a jde k zemi.

Richard se nad ním sklání, aby zjistil stav, zda-li se jedná jen o křeč a nebo chvilkovou nevolnost.

Zjišťuje, že je vše OK, koncert bude pokračovat. S úsměvem na tváři se vrací do původní polohy. Škoda, mohly z toho vzniknout akční snímky třeba pro "Blesk" .

Zpěvák mizí ze scény a skupina pokračuje bez něj. Nedivím se mu, já se dostat do této polohy, tak se mé koleno už asi nikdy nenarovná a ze scény bych zmizel na nosítkách.

Žlutá mlha na mě nepůsobí moc zdravě .

Blejsknout bubeníka mi dělalo celkem problém. Zatímco Richard si po většinu času vybere nějaké místo na kraji s nepříliš pěkným pozadím, bubeník kapely se schovává věčně za tu svou sestavu a téměř každý pořízený snímek vypadá jako by mu činela čněla z hlavy a nebo mu rozřízla hubu od ucha k uchu. Konečně aspoň jeden kde povystrčil hlavu a dostal ji mezi. Mezi činely samozřejmně. S fotkou bubeníka jsem už ani nepočítal .

Na scénu se vrací zpěvák skupiny a Richard se rozhodl opět pro přerozdělení lásky k jiné kytaře. Začínám v tom mít chaos.

Baskytarista, pamatuji-li si to dobře, tak divoce ty kytary neměnil. Nejspíš jej Richard špatně odměňuje a nemůže si dokoupit tak pěknou sbírku .

Zpěvák něco pronáší k VIP hostům sedících na vyvýšené verandě. Já se mezitím přesunul do davu na parket. S 300mm f/2.8  objektivem tam působím asi trošku rušivě . Co se dá dělat, taky chci něco vidět .

Protláčím se mezi davem a najednou slyším strašný výkřik. Nevím co kdo zpěvákovi udělal, muselo to být něco hrozného, ještě teď mi to zní v uších. Výraz hovoří sám za sebe.

Zpěvák opět mizí ze scény. Nedivím se mu. Bůh ví, co mu provedli.

Kontroluji na displeji zrcadlovky zaznamenané data a děsí mne jejich barevnost. Marně se snažím o nějaké nastavení. Než si vše nastavím, scéna se světelně změní a vše je v ři.., teda jinak. Nic poklidného.

Mířím objektiv zpět na pódium, odhazuji peněženku a utíkám.

 Po doostření marně přemýšlím, kdo se to tam zjevil. V prvé chvíli jsem pomyslel na Richardova kamaráda exekutora Ivoše, ale ten už je prošedivělejší . Nakonec to stvoření odhodilo paruku a byl zpět mi známý zpěvák. Se mi ulevilo .

Richard se už dostává pomalu, ale jistě do ráže. Začíná se mu rosit čelo a rozhodl se pomoci ve zpěvu .

Být na místě zpěváka, byl bych obezřetný a chtěl bych podepsat nějakou nevypověditelnou smlouvičku, garantující trvalý přijem, aby se nakonec nezjistilo, že je nepotřebný a nahraditelný Richardem . Jednu chvíli jsem měl pocit, že mu dá Richard pěstí !

 Po chvilce si to vyjasnili a spokojeně jeli dál. Richard se rozhodl nepůjčit žádný ze svých oblíbených nástrojů a tak zůstalo jen u simulací .

Na malou chvíli ustupuje do pozadí, aby nabral sil.

Vrací se zpět a dostává se do varu. Rozbalil to a už se nedá zastavit.

 Absolutně bez zábran.

Já si nasadil objektiv s kratším ohniskem, rozhodnut se probojovat až úplně dopředu. Vyhlídl jsem si pěkné místečko u takové velké černé bedny. Richard mne zahlédl a ve snaze akční fotky zapomněl, že od mikrofonu vedou dráty do zesilovače a z toho k bednám, zařval ze všech sil. Zesilovač se moc v té chvíli neuplatnil, nic méně mi vyletěl bubínek z levého ucha pravým uchem ven.

Zbaven sluchu se mi pohledem přes objektiv zazdálo, že má zpěvák v uších sluchátka. Nejdřív jsem si myslel, že tam má jen špunty, aby nepřišel o sluch. Ne, jsou to opravdu sluchátka. Málem mě ten výzkum stál oko, štěstí bylo, že jsem měl před okem objektiv, nebýt ho, měl jsem tam jeho prst. Je to tvrdá nátura dát si v tom rachotu do uší sluchátka a pouštět si tam v klídku mpétrojky .

Decibely se na mne hrnuly ze všech stran. Ke zpěvu se přidal i další kytarista. Nemohu referovat, jestli mu to šlo dobře nebo ne, já v té době už slyšel jen ticho.

Měl takovou pěkně pruhovanou kytaru, ani jsem nepostřehl, jestli hrál celý večer jen na tu jednu a nebo je rovněž střídal.