PhotoPetruska

Lichoočko Luboš, jak již z přezdívky plyne, má problém se zrakem. Dívá se rád na fotky z přírody a často jsme diskutovali i o focení dravců. Sám se nechtěl do takovéto akce vrhnout a pro mne to byla výzva, jak pro takové kamarády něco zorganizovat. Dlouho jsem nevěděl, jakým způsobem a na koho se obrátit. Nakonec jsem usoudil, že dám dohromady skupinku lidí, kteří mají podobný problém a nebudou se vzájemně při focení omezovat a doplním je svými kamarády, kteří s focením dravců nemají zkušenosti a tudíž nebudou mít tak velké nároky. Bylo mi jasné, že disciplína focení raroha v letu se konat nebude, a nechtěl jsem, aby to někoho mrzelo.

Oslovil jsem Janu, Dášu, Luboše, kteří chtějí spíš něco klidnějšího a pohodovějšího, jejich zrak jim neumožňuje fotit malé předměty ve velkých dálkách . Domluvil se s Milošem a Pavlem, kteří se na mé fotky dívali, ale nevlastní drahé teleobjektivy, nejsou zaměřeni na takové focení, ale chtěli by si to vyzkoušet a Honzu, o kterém vím, že sice techniku má a fotí krásně, ale taky o něm vím, že stejně jako Pavel a Miloš je velmi tolerantní a pohodový a rád si zafotí, připadně někomu pomůže. Tímto vznikla taková vyvážená skupina těch, co sice vidí vše, ale jdou si zafotit z radosti a těch, co jsou rádi, že vidí dospělého supa na půl metru  a co bylo dál zjistí až po stažení fotek do PC na svém 30" monitoru .

Zbývalo už jen najít místo, určit čas a najít někoho s trpělivým ptákem .

Po úraze mého kolena mne navštívil Honza s Helenou, dovezli s sebou Harise, abych se nenudil a zafotil si aspoň doma, když už teda nemůžu ven (musím ještě dodělat fotky a vystavit je na webu, jsem zatím nestihl ). Během návštěvy jsem je seznámil se svým plánem, vysvětlil jim, že se bude jednat opravdu spíš o přátelské setkání, žádný divoký workshop a po nich bych chtěl, ať vyberou dostupná místa a zvolí klidnější ptáky, ať si všichni tito mí přátelé zafotí a vyzkouší svou techniku.

Netušil jsem, že bude v tomto období ještě tolik sněhu, zatažená obloha a do toho ještě sněžit. Stalo se z toho mírně extrémní focení.

V pátek jsme se setkali v Herálci, Helena s Honzou nám udělali přednášku o dravcích a promítli fotky. Poté každý ukázal fotky své a řekl něco k tomu co fotí, kromě Miloše, který se nepřipravil a navíc si preventivně nevzal ke svému noťasu zdroj. Vykompenzoval to lahví dobrého vína, kterou vytáhl z kufru svého vozu , to ho omlouvá, je jasné, že se soustředil při nakládání auta na ne méně důležité věci. Víno bylo moc dobré. Doufám, že ho zase někdy na podobnou akci přilákám.

Po promítnutí fotek a seznámení se, nás Helena s Honzou seznámili s tím, co budeme fotit.

V sobotu brzo ráno v 9 hodin  jsme vyrazili do terénu. Jako první nám Honza naaranžoval sovici krahujovou - Severanku.

Na ní, objekt vpravo sedící na choroži , si každý vyzkoušel závislost clony na hloubce ostrosti a expozici. Sovička byla klidná, dala se fotit i širokáčem. Zkusit se má vše.

 Poté co si všichni vyzkoušeli techniku na sovičce v klidu se Honza rozhodl pro pár klidných pomalých letovek se Severankou. Luboš měl s sebou pro tyto připady Moniku, která mu dělala nápovědu ve stylu, letí zleva, letí zprava, teď cvakej !!! Pozor, nezašlápni ji !!! A Luboš v zápalu boje zapomněl, že nemůže přehazovat foťák z levého oka na pravé, přece jen to skleněné je sice pěkné, ale obraz nepřenáší.

 Po několika příletech a zahlášení všech - "mám", se Severanka přemístila na zelenou větvičku, kde si odpočala. Bedlivě si nás prohlížela a v skrytu duše doufala, že si ji všichni při přistání na klocek vyfotili a že nebude létat znova .

 S radostí jsme zkonzultovali mezi sebou nafocené, jak někteří říkají obrázky, já bych se nebál řict i fotky a přemístili jsme se o kousek dál na jiné místo, kde pro nás Honza s Helenou připravili letovky orla skalního - El a výra velkého - Dany - mé oblíbenkyně.

El si chvíli poletoval, aby se roztrénoval, poletoval za Honzou, pak projel kolem nějaký blíže nespecifikovaný stroj a El odletěl jeho směrem. Nevěděl jsem, zda-li se šel jen na pilota toho malého po domácku vyrobeného traktorku podívat, a nebo jestli si ho chce ulovit .

Při jednom přeletu jsem ho stihl cvaknout svou zrcadlovkou, nebylo to sice dle mých představ, ale aspoň jsem ho zachytil, jak se tiše vzdálil a přinutil Honzu k nemalé procházce hlubokým sněhem , někam do dálek, kam již mé oko nedohlédne. Slyšel jsem akorát Honzu, jak něco říká o hajzlech , vzhledem k tomu, že my všichni jen stáli a nic nedělali, předpokládal jsem, že to nepatřilo nám, ale jeho oblíbenci Elovi.

 El se nechal přilákat až na lištičku.

 Po Elovi došla řada na Dany. Ta spolupracuje velmi dobře. Dany s Honzou zkontrolovali pohledem okolí, Dany nemá ráda pejsky.

Pak už naprosto klidně a poslušně lítala. Všichni ji obdivovali. Je krásná, vybarvená, má velké nádherné oči a dlouhé nohy .

 Poté co si všichni přemístili obraz Dany na paměťovou kartu své zrcadlovky jsme se přejeli na jiné místo, kde si zúčastnění vyfotili jestřába lesního a sokola stěhovávého. Já jsem místo focení zkoumal svou milovanou H2, nešla odblokovat pojistka řazení. Miloš se ukázal jako rozený mechanik, rozebral ji a já jsem mohl spokojeně odjet. Posléze v servise zjistili, že mi nějaký ........ (nemohu se vyjádřit, pravděpodobně se na tyto stránky dostanou i nezletilí) hlodavec uhryzl u převodovky kabel.

Po nafocení jsme se přemístili zpět na hotel. Nastalo mohutné stahování fotek z paměťových karet, úprava fotek a diskuze týkající se jednotlivých záběrů.

Po večeři jsme probrali fototechniku, ukázali si dálkové odpalování blesků a dálkové spouště, probrali objektivy, kroužky a blesky. Dále jsme si popovídali o  kalibraci monitorů a tiskáren. Po krátké pauze pak rozdíl v tisku různými technologiemi. Zničehonic poskočily ručičky na hodinkách na 2 ráno, což byl signál k zalehnutí.

Nedělní ráno nás přivítalo zatáhlou oblohou a drobným sněžením. Po snídani jsme vyrazili k zamrzlému a zasněženému rybníku. Na rybníku nám naaranžoval Honza volavku popelavou - Káču.

Poté co se nám na čipu promítla Káča jsme se vrhli na focení letovek Poseidona - orla mořského. Orli zjevně využijí každou přiležitost k tomu, aby zorganizovali Honzovi zdravotní procházku . Poseidon se proletěl za rybník a Honza v rámci procházky našel pod sněhem přítok do rybníku . Muselo to v tom mrazu hrozně studit. Honza je zjevně otužilý  vrátil se i s Poseidonem, který pak poslouchal na slovo a krásně nám pózoval a lítal.

 Poseidon po nějaké době usoudil, že ho již všichni musíme mít nafoceného a odletěl k autům.

My jsme se přemístili kousek blíž k hotelu a na zasněžené louce si účastníci nacvičili focení letovek. Jako model jim posloužil Haris - káně harisovo. Lítá krásně klidně, plynule, rovnoměrně. Luboš si při tom vyzkoušel objektiv 300mm f/2.8.

 Jana padla pod tíhou své 100-400mm.

 Na závěr jsme se rozhodli vyfotit Dany.

Dany pózovala jako vždy perfektně, akorát já se svou 600mm jsem musel poustoupit do větší vzdálenosti, vypadalo to v první chvíli, že budu muset až za cestu a auta . Ještě že tam nebyl Mirek se svou osmistovkou a 1DIV, ten by musel asi popojet do větší vzdálenosti autem .

Po dobrém obědě jsme si ještě na chvíli sedli a probrali úpravy ve Photoshopu. Myslel jsem si, že to zvládneme za hodinku a byly z toho rázem hodinky tři .

Nastal okamžik balení a loučení. Chtěl bych poděkovat Honzovi a Heleně za organizaci, přípravu a výběr míst k focení, aranžování scény a dravců. Všem samozřejmě děkuji za příjemně strávený víkend, trpělivost a ohleduplnost k ostatním.

Doufám, že se potkáme na jarním setkání v dubnu .