PhotoPetruska

Vraceli jsme se s Mirkem z Aljašky, kde jsme nafotili mimo jiné krásné medvědy při lovu lososů a na mobilu se mi objevila zpráva od Heleny, jestli nechci jet do národního parku v Malé Fatře cvaknout zrcadlovkou nějakého toho slovenského medvídka. Ukázal jsem zprávu Mirkovi, ten se zasmál a rozhodli jsme se, že medvědů není nikdy dost . Akce byla naplánovaná na polovinu října. Usoudili jsme, že v tuto dobu bude krásný barevný podzim a takový malý medvídek zasazený do takto barevného pozadí nám nemůže chybět. Ihned jsem Heleně nahlásil, že pojedeme preventivně dva , aby byla jistota, že nějaký ten "obrázek"  medvídka vyjde .  Helena po obdržení mé zprávy volala zpět, že dva je moc, ale pak jsme si ujasnili, že to bude akorát .

Týden před akcí svítilo sluníčko a teploty se pohybovaly kolem 25°C. Helena poslala mejlíka, že medvídci byli viděni v lokalitách, kde máme fotit, zároveň se ukázali jeleni, lišky a další zvířátka. Vypadalo to velmi nadějně a slibně.

Blížil se den odjezdu. O víkendu se začalo kazit počasí a na Ostravsku od začátku týdne vytrvale pršelo. U Mirka v Praze preventivně napadl sníh , oni ti pražáci musí mít dycky něco extra . Uklidňoval jsem se tím, že středa je daleko a směrem k východu sněhu ubývalo.

Příjezd na Malou Fatru byl naplánován na středu večer. Mirek vyrazil z Prahy někdy dopoledne, měl to dál než já. Konečně něco co mají pražáci dál než já  a musí jet směrem, jak pražáci říkají, do asie . V Hlučíně vydatně pršelo a předpověď nevěštila nic dobrého. Na Slovensku to dle předpovědi vypadalo s počasím lépe od pátku bez deště a přes víkend snad i slunečno. Kolem 14 hodiny jsem zavolal Mirkovi jak je daleko, domníval jsme se, že je už někde na Slovensku a zjistil jsem, že je někde u Vyškova. Předpokládal jsem, že jel autem, dle toho času a překonané vzdálenosti to vypadalo na rychlejší chůzi , nechtěl jsem ho tímto dotazem moc dráždit. Prskal, že má letní pneu a od Prahy jede ve sněhu. Předpokládal, že do 16hod. bude v cíli. Ozval se před 17hod. s tím, že nemůže najít pension, kde jsme ubytovaní. No to jsou ti pražáci, opustí své velkoměsto, dostanou se na vesnici a hned se ztratí . Potěšil jsem ho, že jsem ještě nevyjel a budu mít zpoždění a nadiktoval mu GPS souřadnice cíle. Mirek dojel do cíle, nahlásil šťastný dojezd a říkal něco o 30cm sněhu, moc jsem mu nevěřil.

Po 19 hodině jsem naťukal do navigace cíl cesty, zavolal Mirkovi, ať mě očekává tak za 2 hoďky a vyrazil jsem. Navigace měla nějaký plán cesty, mi se moc nelíbil, provedl jsem pár změn , s tím, že pak cestu dopočítá. Bohužel hustý déšť přešel v ještě hustší sněžení,

já zahnul kam neměl, cesta se pod množstvím sněhu začala ztrácet, a ne jen cesta jak jsem záhy zjistil , navigace postupně z hlášky "vraťte se na cestu" přešla na hlášku "jeďte severně". Ještě že má H2 zabudovaný kompas, jen mi neřekla jak moc severně .  Z toho jsem byl trošku překvapený, tímto stylem mně ještě nenavigovala. Začal jsem tušit, že je něco špatně. Venku chumelenice, stromy pozohýbané pod tíhou mokrého sněhu až k zemi, cesta v nedohlednu. Vzpomněl jsem si na slova Mirka a těšil se na okamžik, kdy toho sněhu bude "jen 30cm" .  Asi po hodině bloudění, evidentně se ztratila i navigace , jsem objevil zpevněný povrch podobný cestě. Dokonce tam bylo i nějaké obydlí a navigace se k mé velké radosti vrátila ke svým klasickým hláškám "zahněte vlevo" atd.

Volala Helena, kde se flákám. Začínala přednáška o medvědech. Nechtěl jsem ji blíže specifikovat hodinu svého přijezdu, proto jsem ji řekl, ať raději nečekají a začnou s přednáškou. Nevěděl jsem, kde přesně jsem a jestli postupnou jízdou na sever již nejsem v Polsku .

Sněžení na chvíli ustalo, dokonce se místy objevila ve světlech i zelená tráva. Byla to jen chvilková indispozice , po pár metrech opět kvanta sněhu a stromy ohlé až na cestu.

 Ve 22hod. jsem se blížil k cíli. Najít pension nebylo tak jednoduché. Cesty nebyly prohrnuté, celkem hustě sněžilo. Po asi půl hodině bloudění jsem zahlédl Mirka, který to už nevydržel a vyběhl po té, co jsem asi třikrát projel kolem pensionu, ven. Pension nějak zvláště označený nebyl, alespoň jsem tam žádnou ceduli nezahlédl, Mirkovo auto bylo zapadané celé sněhem, takže žádný orientační bod .

Přestěhoval jsem si věci  na pokoj a hluboce se zamyslel, co si ráno obleču. Představa, že se do rána počasí zlepší, byla zcela zcestná. Ráno v 5 jsem vyrazil na posed. Na zádech fotobatoh, v ruce stativ, místama po kolena ve sněhu. Radost sama, vzpomínal jsem na Afriku, příjemné počasí, spousta zvířat, světlo... tady zima, zvířata všechna zalezlá a tma . Medvědi preventivně nevystrčili čumák z brlohu, moc jsem se jim nedivil. Nenarazil jsem ani na jejich stopy. Kolem 9 jsem to na posedu dostatečné promrzlý zabalil a odjel na snídani. Ostatní kolegové na tom byli stejně , někteří se ani pro množství sněhu a popadané stromy na místo, kde chtěli fotit, nedostali.

 Další dny se počasí ještě zhoršilo.  Michal, strážce parku, nás vodil postupně na místa, kde se medvědi nenacházeli . Tvrdil a dokonce i fotografiemi podložil, že se ty potvory chlupaté tady opravdu vyskytují, ale nakonec pod nátlakem přiznal, že ne letos .

 Slováci si schovali před námi medvědy velmi důkladně, nepotkali jsme žádného, to se jim povedlo velmi dobře . No jo no, to jsou ty mezinárodní vztahy .

Honza s Helenou měli s sebou pro případ, že by Slováci veškerá zvířata před námi schovali, nějaké dravce. Těm se ovšem v tomto počasí lítat nechtělo.

Při focení sokola stěhovavého jménem Edmont se počasí trošku uklidnilo,

jakmile Honza připravil orla skalního - El, začalo opět sněžit.

Počasí nám prostě nepřálo. Další den sněžilo ještě víc.

 El se po těchto letech musel večer s námi ohřát u krbu, aby mu oschlo peří. U krbu se mu líbilo, trpělivě stál a vyhříval se .

Čekali jsme na sobotu, počasí se mělo dle předpovědi vylepšit. Večer jsme se domlouvali, zda-li půjdem ráno na medvědy. Mirek vyhodnotil situaci ještě před pátou v posteli, převrátil se na druhý bok a ve vzoru medvěda pokračoval v spánku . Ráno jsme se nasnídali a vyrazili ven. El se proletěl a já se těšil na focení Danyho. 

Výr velký - Dany si trošku zalítala, pak nám ukázala, jak umí neposlouchat Honzu a nechala se přílákat až Helenou .

Honza Dany promluvil do duše, udobřil si ji.

My pak fotili veverku .    Video

U cesty ozobávaly pěnkavy suchou trávu.    Video

V neděli začalo tát, drobně pršelo, viditelnost byla malá, padala mlha. Honza usoudil, že vyjedeme na kopec nad mlhu, bohužel jsme neprojeli kvůli popadaným stromům.

Světlo na focení bylo špatné, počasí žádný zázrak. Jediný komu se počasí líbilo, byla krkavkyně Hádes.  

Začala ve sněhu válet sudy, měla z něj jako jediná z nás radost.    Video

Krásný rozhled měla z Lumírovy hlavy, kde vynikla její velikost.

Zajíček chutnal nejen jí,     video

ale i Elovi.      video1      video2

Nakonec se nám předvedla Karolína - Raroh velký       video

Krásný okamžik nastal, když Helena chtěla nasadit ptákovi od Honzy čepičku . Karolíně se to vůbec nelíbilo . Musel jsem natočit i se zvukem .    video

 Celá akce dopadla nakonec dobře. Z Michalových přednášek jsem se dozvěděl o medvědech spoustu věcí a ne jen o nich. Medvědy jsme sice nikdo nenafotili, ale kolektiv byl příjemný, předali jsme si zkušenosti, promítli fotky z cest. 
Koneckonců akce měla název "Setkání fotografů", to proběhlo na 100% a o medvědech tam nebylo ani slovo . Doufám, že na jaře, na další setkání na Malé Fatře, se Michal polepší a nebude tak úzkostlivě medvědy před námi schovávat.

Michale, jen pro jistotu, nějaká taková představa by byla .