PhotoPetruska

Richard mě pozval na vystoupení své skupiny do Havířova - Stolárny, abych si vyzkoušel focení za horších světelných podmínek.

Od malička jsem byl veden slušnému vychování , takže nejsem zvyklý se po nocích toulat po barech (v pracovní dny už vůbec ne), ale zvědavost a vidina, že třeba uvidím a nafotím nějaké pěkné mladé slečny zvítězila.

V půl deváté večer jsme dorazili s Lenkou do Havířova. Marně jsem se snažil najít někde nějaké aspoň malinkaté místečko pro mého 4kolého miláčka, všude bylo obsazeno a tam, kde bylo volno stála Městská policie. Nakonec po delším hledání jsme objevili prázdnější parkoviště, které bylo sice od Stolárny trošku dál, ale zase zvyšovalo naději na přežití a zachování celistvosti laku, v případě kolemjdoucího rozvášněného davu z noční zábavy.

Hned před vstupními dveřmi Stolárny jsem zjistil, že slečny mladší 18ti let nejsou zvanými hosty, to mně trošku zarazilo, vidina mladých slečen byla nenávratně v háji. Na chodbě postávali samí chlapi a mi se vybavila scéna z filmu Policejní akademie - bar u "Modré ústřice" nebo nějak tak se to jmenovalo. S obavou jsem pomalu otevřel dveře, nebyl jsem si jist, zda-li jsem správně a s hrůzou jsem zjistil, že se nedostavily ani starší slečny.

Hrnoucí se dav mě vtlačil dovnitř. Než jsem se vzpamatoval, stihli mě u vstupu zkasírovat o palmáre. S matematikou jsem neměl nikdy problém a tak jsem si to fofrem přepočítal na minutovou sazbu advokáta a s radostí zjistil, že jako zpěvák je Richard levnější .  
Po chvilce rozkoukání jsem objevil i opačná pohlaví, což mně zcela uklidnilo.

Decibely hudby se valily z reprobeden a Richard se je snažil svým zpěvem dohnat. 

Po sklizeném aplauzu si Richard vzal jinou kytaru a uvedl další hit. 

Jeden z jeho skupiny neměl po ruce žádný nástroj, tak se ujal mikrofonu. 

Richardova tlupa pomocí nástrojů posílala elektrické impulzy zesilovači, který se již postaral o řádné decibely. Zpěvák u mikrofonu musel cekem bojovat, aby ho bylo slyšet a dal do toho vše. 

Varhanista se plně věnoval svým černobílým klávesám. 

Jóóó, zvládli jsme to. 

Richard ohlásil pětiminutovou pauzu, která trvala samozřejmě několikanásobně déle. Richard zapomněl, že není v práci a že palmáre u vchodu bylo jako paušál na celý večer . 

Po pauze odehráli DRINGS AFTER další skladbu. 

Zatímco se Richard svíjel v křeči, zřejmě během pauzy něco nedobrého pozřel, 

varhanista nelenil a kromě kláves zvládl i zpěv. 

Richard to takhle nemohl nechat a hned se přidal. Ještě že tam má dalšího kytaristu, který v této chvíli musí hrát za dva . 

Zpěvák nechtěl zůstat pozadu a chtěl si zřejmě přivolat na pomoc někoho z davu. Naštěstí jsem stál bokem . 

Richard zvážněl a orosil ho pot. 

Přestala fungovat klimatizace a díky tvrdému nasazení dopadl zpěvák stejně. 

Richard to rozbalil a tvrdě jel dál. 

Vedoucí skupiny zpražil pohledem zpěváka "Nehraj si s tím mikrofonem a zpívej !" . 

Pohled řekl vše, zpěvák to pochopil a tvrdě se do toho opřel . 

Richarde, jedééém !!!. 

Richard se nechává opět unést a zapomíná, že na rozdíl od zpěváka nemá prázdné ruce, ale má kytaru. Unešen decibely nehraje a pomáhá se zpěvem. 

V tomto duchu a rytmu pokračoval večer. 

Jsem rád, že jsem se zúčastnil. Na stará kolena snad ještě začnu vyhledávat takovéto akce. Doufám, že mě zase někdy Richard pozve.
Richarde, bylo to dobré! Ne dobré, ale výborné!

Odkaz na stránky skupiny DRINGS AFTER