Jdi na obsah Jdi na menu
 


S Vaškem Afrikou ...

14. 7. 2009

Kamarádi mě uhánějí, ať šoupnu na stránky nějaké fotky z Afriky a jsou i tací, co chtějí, ať se trošku rozepíšu. To je celkem těžké, český jazyk nepatřil mezi mé oblíbené předměty a psát slohové práce už vůbec ne. Když jsem napsal 3 řádky, bylo to hodně. Teď už vím, čím to bylo, nebyl jsem v Africe :-).

 

   Vstup do jednotlivých alb

 

BaringoObrazek

 Bogoria
Obrazek

 

 

 Masai Mara - ptáci
Obrazek

 

 Masai Mara
Obrazek

 

Masaiové
Obrazek

 

 

 

Nakuru
Obrazek

 

Pár fotek z cesty
Obrazek

 

 

       
       

Stažení videosekvencí  - formát vmw (nejdřív uložit na disk a pak spustit, videosekvence mají přes 20MB, může chvíli trvat než se spustí)

 

 Plameňáci
Obrazek

 

 Nosorožci
Obrazek

 

Zebry
Obrazek

 

 

 

 

Stažení prezentací  - PowerPoint (nejdřív uložit na disk a pak spustit)

Díl 1.
Baringo + Bogoria
Obrazek

Díl 2.
Nakuru
Obrazek

Díl 3. 
Masai Mara

Obrazek

Díl 4.
Masaiové + Pár foto z cesty
Obrazek

 

Jedním z mých snů byla touha absolvovat fotosafari. Kamarád Martin ho absolvoval před několika lety a já od té doby zkoumal různé nabídky a možnosti. Nakonec po velmi podrobném průzkumu a mnoha konzultacích s kamarády, co již něco takového absolvovali, mi byla doporučena cestovka Olgy Šilhové - African Way.

V loňském roce jsem se odhodlal a zavolal ji, termíny byly až do konce roku 2009 obsazeny. Byl jsem z toho trošku zklamán, netušil jsem, že se termíny obsazují tak dlouho dopředu. Olga mi za pár hodin volala zpět a příšla s nápadem, že mi zapůjčí manžela, který mi bude dělat průvodce a technickou podporu při focení. Tato myšlenka mě celkem nadchla, domluvili jsme se, že ano, že je to dobrý nápad a hned jsme jej začali realizovat. Vašek byl v té době mimo republiku a než se stihl vrátit, bylo vše domluveno . Přesvědčil jsem na takový výlet i kamarádku Marii, která ráda fotí zvířátka, i když původně se Afriky malinko bála, ale nakonec se připojil i její manžel. Nezbývalo nic jiného, než se těšit, naplánovat očkování, dovybavit se technikou a trénovat focení.

Konečně nadešel čas odletu. Setkali jsme se ve Vídni na letišti, svěřili tašky letecké společnosti, fototechniku nechali preventivně u sebe. Z Vídně jsme odletěli bez problémů do Káhiry, kde jsme byli zkontrolováni, zda-li nemáme prasečí chřipku a čekali na odlet do Nairobi.

Obrazek

Obrazek

 

 

Z Káhiry se nám povedlo odletět až s malým několikahodinovým zpožděním. Po nastoupení do letadla jsem usnul, probudila mě nějaká ne česky mluvící žena, Vašek seděl o pár řad přede mnou a s úsměvem se mi snažila vysvětlit, že vystupujeme. S radostí jsem se domníval, že jsme již v cíli a že jsem zaspal celou cestu, jen při pohledu z okna se mi zdálo, že jsme stále na stejném letišti. U letadla stály autobusy, do kterých jsme nastoupili a odvezly nás zpět do haly. Vašek mi objasnil situaci, že airbus stihl umřit náhlou smrtí bez varování a výstrahy, naštěstí ještě na letišti. Po přistavení dalšího kousku jsme si zopakovali nasednutí a vzlétnutí, tentokrát již úspěšně. Preventivně jsem zůstal vzhůru, abych připadně o něco zase nepřišel. Přistáli jsme dle plánu až v Nairobi, jako jeden celek . Radostná zpráva byla ta, že v rámci výměny letadel a přesedání se povedlo "přesednout" i našim zavazadlům, se kterými jsme se setkali.

V odbavovací hale jsme vyřídili nezbytné doklady (např. nákup víza), Vašek vypsal několik mnoho dotazníků a nic nám již nestálo v cestě za dobrodružstvím.  Před halou nás očekával Amos, Vaškův kámoš, specialista na vedení fotografických výprav. Nasedli jsme do Toyoty Hiace, předpokládal jsem, že pojedeme něčím "terénnějším". Byl jsem na omylu, celé safari jsme zvládli s tímto autem, Amos je velmi dobrý řidič, já bych se do míst kam se pouštěl on, nepustil ani s 4x4 s velkými terénními koly.

V Nairobi nám Amos zastavil u banky, vyměnili jsme si peníze, další zastávka byla na čerpací stanici, kde jsme si zakoupili něco málo k pití na cestu a dopřáli toyotě snídani v podobě několika litrů nafty a pokračovali v cestě. Čekalo nás pár stovek kilometrů jízdy. Po pár hodinách Amos přibrzdil, vystoupili jsme z auta za účelem protáhnutí se, někteří snižovali svou hmotnost .

 

 Obrazek

 

Po krátké pauze jsme pokračovali dál v jízdě. V cíli nás čekal oběd. Během jízdy jsem cvaknul z okna pár obrázků okolní krajiny.

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

 

Překročili jsme rovník a po nějaké chvíli jízdy jsem z okna zahlédl hotel. Chvíli jsem na něj hleděl  a přemýšlel, jestli to Olga myslela vážně . Naštěstí Amos pokračoval dál .

 

Obrazek

Obrazek

 

Cíl bylo jezero Baringo, kde nás uvítali, ubytovali jsme se v krásné "chatce", poobědvali a vyrazili se porozhlédnout po okolí.

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

 

Na jezeře před chatkou poletovalo mnoho malých ptáčků a volavky.

Obrazek

Obrazek

 

Večer se od jezera začal přibližovat mrak, ze kterého pršelo, bylo to těsně před západem slunce, na obloze se vykreslila nádherná duha.

 

 Obrazek

 

Po vydatné večeři nastalo stahování fotek z paměťových karet. Hned první den toho bylo kolem 15ti gigabajt, jsem si říkal, to se zklidní, bude toho míň, to přejde. Navečeřeli jsme se a šli spát. Ráno jsme vstávali před svítáním, podnikli několikahodinovou vyjížďku loďkou, fotografovali východ slunce a život na jezeře. Průvodce na loďce měl výborný zrak, rozhlédl se do všech stran a dal pokyn pilotovi loďky k jízdě. Bravurně nás dovedl k ledňáčkům, hrochům, krokodýlům a další spoustě ptáků. Uměl nalákat orly a napodobit jejich pískot tak, že jsem si v první chvíli myslel, že mám orla na zádech.

 

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

 

Pro orly jsme nakoupili rybičky od místních rybářů.

 

 Obrazek

 

Byl to nádherně strávený den, nevěděl jsem co mám dělat dřiv, jestli fotit a nebo sledovat všechen ten život kolem. Večer nastalo opět stahování dat z karet, to jsem se již začínal děsit a byl donucen smazat ze svého disku v noťasu část alba, abych uvolnil místo Africe.

Další den jsem si s radostí zopakoval výlet loďkou, odpoledne jsme odskočili k jezeru Bogoria, na kterém žije spousta plameňáků. Kolem jezera byly gejzírky a jezírka vřící vody.

 

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

 

Na zpáteční cestě při západu slunce jsme potkali želvy.

 

Obrazek

Obrazek

 

Po návratu vypuklo jako každý večer stahování dat z foťáku, bylo toho několik desítek gigabajtů, to jsem začínal tušit, že třídění fotek bude hodně obtížné a zdlouhavé .

Noc byla klidná, spalo se velmi příjemně, teplota kolem 15°C, kolem chatek funící pasoucí se nosorožci. Po probuzení stál u chatky Amos s autem, nasnídali jsme se a vyrazili k jezeru Nakuru.

Ubytování bylo víc než nádherné, strava výborná, spousta ovoce, zeleniny, masa a příloh. Předpoklad, že v Africe budu trpět hladem s konečnou platností pominula. Bydlet tam měsíc, neprojdu dveřmi a toyota Amose mě neuveze .  Po obědě s námi Amos vyrazil k jezeru, u kterého žilo spousta zvířat, jestli jsem se nestíhal rozhlížet a vnímat vše u jezera Baringo, tak u Nakuru jsem nevycházel z údivu už vůbec. Kvanta zeber, antilop, buvolů, neustále bylo co sledovat. Západ slunce jsme strávili na břehu jezera s plameňáky, byla to nádherná podívaná, 2 milióny plameňáků pohromadě tvořilo růžový koberec táhnoucí se kolem celého pobřeží jezera.

 

 Obrazek

 

O kousek dál postával marabu a dávil se plameňákem.

 

 Obrazek

 

U cesty k jezeru si hrálo mládě opičáka.

 

Obrazek

Obrazek

 

Ráno se nám podařilo cvaknout krásné fotky buvolů a nosorožce v ranní mlze.

 

 Obrazek

 

 

 Obrazek

 

Po rozplynutí mlhy se nám připletla do cesty mláďata nosorožců, od těch se nedaly odtrhnout oči, které je sledovaly bez přestávky skrz skla objektivů. U mladých nosorožců jsem vyzkoušel 5D v režimu kamery. Zvuk ve filmečku je zbytečné pouštět, je to jen cvrkot spouští okolních zrcadlovek, ještě že se ty data na tu kartu přesouvají tiše a neřvou jak stádo pakoňů, to by jsme již byli hluší.

 

 Obrazek

 

Okolo jezera se potulovaly hyeny.

 

Obrazek

Obrazek

 

Byly to krásně strávené dny, s velmi příjemným ubytováním a ještě příjemnějším stravováním.

Z Nakuru nás Amos převezl do Masai Mary, Vašek viděl smutek v mých očích a uklidnil mne, že teprve v Masai Maře uvidím to správné množství zvířat , což mne uklidnilo a rozveselilo.

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

 

V Masai Maře nás ubytovali ve stanech, nechyběla sprcha a záchod, tato část prostoru byla zděná a celý tento celek zastřešovala pevná střecha.

Obrazek

Obrazek

 

Obsluha velmi příjemná, maximálně vstřícná. Jediný rozdíl byl v dodávce el. proudu, ten díky elektrocentrále navštěvoval naše noťasy a nabíječky od 19 do 22 hodin, pak se ozvalo cvak a nastala tma. Mělo to svou obrovskou výhodu, člověk si nehrál s noťasem a konečně se trošku vyspal . Na dobití aku a přetažení fotek to stačilo. V Masai Maře jsme vstávali jako všude dříve než sluníčko, lehce posnídali, vzali si balíček s jídlem a vyrazili s Amosem na cestu. Vraceli se až po západu slunce, navečeřeli, přetáhli fotky do noťasu a šli spát.

V hledáčku zrcadlovky se ocitlo nepřeberné množství ptáků, slonů, žiraf, buvolů, antilop, lvů a dalších obyvatel parku. Na paměťovou kartu se hrnulo desítky gigabajtů dat. EOS 5D Mark II je v tomto nekompromisní . Vašek nestíhal podávat informace, zleva sloni, zprava lvi, před námi buvoli, kousek dál šakal... Nevědél jsem, co dřív fotit. Amos velmi bravurně nalézal další a další zvířátka, zastavoval u keřů, kde byli ptáčci.

 

Obrazek

Obrazek

 

Cestou kolem vyschlé řeky se na čip zrcadlovky promítl krásný slon.

 

Obrazek

Obrazek

 

Narazili jsme na lvici pochutnávající si na buvolovi,

 

 Obrazek

 

na rodinky lvů s lvíčaty,

 

Obrazek

Obrazek

 

pštrosů s pštrosicemi, zatím bez pštrosat ,

 

 Obrazek

 

migrující pakoně, což byl opět velký zážitek.

 

 Obrazek

 

V těsné blízkosti auta si nás prohlížel serval.

 Obrazek

 

Takhle probíhal den za dnem. Jeden večer Amos začal uhánět, nevěděli jsme proč a kam, po chvíli z něj vylezlo, že ke lvům. Říkal jsem si, že se budu jen dívat, lvů mám už půl harddisku , dorazili jsme na místo, ještě před zastavením jsem rychle cpal pytel s rýží na okraj střechy auta a na něj rychle umisťoval svůj mikrofoťák s 600mm sklem, Vašek taky na nic nečekal a byl již připraven. Sotva Amos vypnul motor, nastal koncert cvrkotů spouští foťáků. Na kamenech se vyhřívali krásní lvíci, nádherně osvětlení zapadajícím sluncem. Bylo mi jasné, že na kartu se opět nahrnou další gigabajty dat, to se nedalo jen dívat .

 

 Obrazek

 

V tomto duchu probíhala každá chvilka v Masai Maře. Člověk si vyfotil nějaké zvířátko a záhy na to zjistil, že o kousek dál stojí v lepší poloze a je lépe nasvětlené. V noci se mi již nezdálo o lvech, ale o nafukovacích harddiscích. 500GB HDD v mém noťasu je příliš malý, výrobci by se měli nad tím trošku zamyslet a jít do sebe . Na nějakém workshopu mi někdo vysvětloval, že nejlepší karty jsou 4GB, no ještě že jsem si pořídil 64GB, nestíhal bych to v těch 5D přehazovat. 

 

Jedno dopoledne nám Amos domluvil focení v masajské vesnici a škole. Nahlédli jsme do způsobu života masajů, předvedli nám své tance, bydlení, povykládali, jak žijí a ukázali ručně vyráběné ozdoby. 

 

Obrazek

Obrazek

 Obrazek

 

Dal jsem masaiům k ochutnání energetický nápoj LSD (Live is Drive) a oni nám pak převedli své tance.

Obrazek

Obrazek

 

Poté jsme se šli podívat do školy, kam chodí jejich děti. Ty musí být v 9 hodin ráno nastoupené před školou a následně se rozběhnou do tříd.

 

 Obrazek

 

Vybavení tříd je velmi jednoduché.

 

 Obrazek

 

Nejkrásnější byla školní kuchyně .

 

 Obrazek

 

Po této exkurzi jsme pokračovali ve focení safari.

Před odjezdem z kempu se s námi obsluha rozloučila a jako poděkování nás nechala každého zasadit na památku stromeček. Oblekli jsme si jejich dresy a vrhli se na sázení .

Obrazek

Obrazek

 

Z Masai Mary jsme se přemístili k jezeru Naivasha. Během cesty jsme si udělali zastávku na občerstvení a setkali se s dcerou a manželkou Amose. Na Vaškovi šlo vidět, že miluje děti, jen to dítko od Amose pro to dle svého výrazu nemělo v prvém kole moc pochopení.  Pak si hrálo s Marií a bylo spokojené.

Obrazek

Obrazek

 

Z Naivasha jsme pokračovali do Nairobi a ubytovali se v hotelu, kde nastala příprava na cestu zpět do Evropy. Večer nás Amos odvezl do vyhlášené Nairobské restaurace, kde se podávala grilovaná masa snad ze všeho, co v Africe žije . Po vydatné večeři nás odvezl zpět na hotel a v časných ranních hodinách na letiště.

Nemohu neokomentovat cestu zpět . Na letišti jsme byli s předstihem, odevzdali zavazadla a šli si sednout do letištní restaurace. Mne ty cedulky, na kterých skáčou písmenka, moc nezajímají, o ty se staral Vašek a říkal něco o tom, že tam není číslo, ze kterého máme letět. V okamžiku, kdy mělo letadlo odletět, přiběhl do restaurace černoch, v té chvíli jsem registroval, že se z rozhlasu ozývá mé a Vaškovo jméno, a ptal se nás, jestli jsme to my, co jsme ještě nenastoupili. Vašek mu čiperně vysvětlil, že na těch jejich cedulkách chybí nějaké údaje a že čekáme až se tam objeví, na to černoch čiperně odpověděl, že je zajímavé, že sto lidí v letadle ví, odkud se nasedá, jen my ne .

Vašek má abnormální schopnost usnout okamžitě poté, co si sedne a nebo lehne.

 

 Obrazek

 

Těšil se na to, že se v letadle vyspí, jenže seděl vedle nás pán, který usoudil, že to tak nenechá a preventivně začal chodit na záchod a usoudil, že si musí vykládat, se mnou mu to moc nešlo a tak to musel zkusit s Vaškem . Při pohledu na Vaška jsem začínal mít obavy, že jestli poletíme ještě tak 15 minut, bude v letadle o jednoho živého míň, na Vaškovi, začínalo jít vidět, že pána asi vyhodí oknem :-). Po přistání si Vašek hluboce oddechl a pevně věřil, že z Káhiry do Vídně ten spánek dožene. Měl štěstí, hned za ním seděla maminka s dvěmi malými hochy, kteří byli mírně hlučnější, no řekněme to tak, motory toho letadla slyšet nešly  a Vašek začal vykládat něco o tom, že má děti hrozně rád, ale některé by zabil .

Do Vídné jsme doletěli bez problémů, zavazadla opět přicestovala k naší radosti s námi. Na letišti nás již očekávala Olga a mne Lenka s Pepou, kteří pro nás přijeli.

Tato cesta zorganizovaná Olgou a Vaškem ve mně zanechala spoustu zážitků. Neočekával jsem žádné podstatné komplikace, ale taky jsem neočekával, že vše až tak nádherně klapne.
Měli jsme obrovské štěstí jak na počasí, tak na nespočet druhů zvěře. Perfektní organizace, o nic jsem se nestaral, jen o své fotovybavení. Vše probíhalo, jak jsme naplánovali, od okamžiku vystoupení z letadla, až po okamžik návratu zpět (akorát tedy to zpestření s výměnou letadla, to v plánu nebylo ). Amos byl perfektně seznámen s tím, co chci vidět a kam se pojede, lpěl na tom, aby jsme byli všude včas a nemarnili někde čas. Žil jsem v domnění, že hodinky v Africe nepoužívají, ale Amos mě přesvědčil o opaku. Zážitky z Afriky nelze sdělit žádnými fotografiemi a ani sebelepším filmem, musí se to prožít. Díky Vaškovi jsem si rozšířil své vědomosti a dovednosti při fotografování divoké zvěře a na mém disku se nyní točí mnoho krásných fotek zvířat, ptáků. Tato akce splnila mnoho mých snů.

Na závěr bych ještě jednou poděkoval Vaškovi a Olze (no to se to jméno skloňuje, už se nedivím, že většina raději řekne manželům Šilhovým ) za splnění několikaletého snu, za aktivní účast Vaška - jeho ochotu spoustu věcí vysvětlit a domluvit. Zapomněl jsem se ho akorát zeptat, jestli je to u nich doma oboustranné - když Olga půjčuje Vaška, tak jestli tedy Vašek půjčuje Olgu . Těším se na další cestu, kterou společně podnikneme a na návrat do Afriky .

Vašek s Olgou nasadili příčku dost vysoko , chudák Rosťa, se kterým poletím do Yellowstonu se teď bude muset hodně snažit .